Edimax Extender a Nokia Lumia s Windows Phone

Rodinné důvody mě donutily rozšířit Wi-Fi síť. Po pochopení rozdílu mezi Access Pointem a Extenderem jsem usoudil, že potřebuji zařízení, které zvládne obojí. Dočasně nainstaluji Extender a až se někdy dostanu k tomu, abych protáhl síťový kabel přes ty metr tlusté kamenné zdi, tak z něj udělám spolehlivější Access Point.

Zvolil jsem tedy jedno z těch nejlevnějších zařízení s příšerným názvem Edimax EW-7438RPn V2. Zařízení objednal, zaplatil, vyzvedl, odvezl a podle návodu nainstaloval, tedy připojil do elektrické zásuvky a připojil se pomocí mého iPhonu a bez problému zkonfiguroval. Vše proběhlo, jak mělo, systém s novou konfigurací se restartoval a já začal postupně připojovat rodinná zařízení: iPhone Ok, velký iPad Ok, modrá Lumia 520 Ok, černá Lumia 520 Error. To mě trochu vyvedlo z míry, ale pokračoval jsem dál s konečným výsledkem: ze čtyř Apple zařízení nešlo připojit jedno (malý iPad) a ze čtyř Lumií s Windows Phone nešly připojit dvě – ty starší. Přitom na původní ADSL modem s Wi-Fi se všechna zařízení připojily bez problémů. Začal jsem Lumie trochu porovnávat a zjistil, že verze všeho možného jsou stejné – kromě verze hw. Z čehož mi vyplynulo, že problém asi nepůjde opravit novou verzí Windows Phone, který bude za měsíc k dispozici :(

Stejně špatně jsem dopadl se samotným Extenderem. Firmware měl kupodivu nejnovější a na problémy připojení Windows Phone k Edimaxu jsem nikde na internetu nenarazil. A tak jsem se rozhodl obrátit se na technickou podporu. V ČR jsem ji bohužel nenašel a tak jsem napsal na tu anglickou – anglicky. Přestože jsem napsal o víkendu, odpověď přišla během pár hodin. V češtině a z Polska! Tak proto jsem ji nenašel – koho by napadlo, hledat podporu v češtině na edimax.pl ;) Tím bohužel příjemná zkušenost končí – v odpovědi se psalo, že nejsou schopni vyzkoušet, neboť nemají k dispozici zařízení s Windows Phone.

A tak jsem se rozhodl zařízení od Edimaxu vrátit. Vzhledem k tomu, že se tak stalo do 12 dnů od koupi, nebyl s vrácením jediný problém. Tady patří dík alza.cz. A koupit si (čti vyzkoušet) něco dražšího (čti značkovějšího). Asi můj osvědčený Linksys – ale o tom zase někdy příště.

Takhle funguje (u Runtasticu) motivace

Motivace u běhacích aplikací je různá, většinou se jedná o systém výzev. Nic takového mobilní a webová aplikace Runtastic neposkytuje. Má totiž něco daleko lepšího. Pokud máte internet v mobilu a běháte se sluchátky (jako já :)) můžete si užit lepší motivaci přímo na trati. Celý systém funguje tak, že se (pokud to v aplikaci povolíte) Vaše aktuální poloha přenáší na server Runtasticu a je tak k dispozici Vašim přátelům.
runtastic-mapa
Vaši přátelé, kteří s Vámi nejsou, protože musí doma sedět u domácích kin a cpát se oříšky v čokoládě (mňam!) mohou na webu Runtasticu pozorovat Vaše snažení (pohybující se bod na mapě) a především Vám posílat povzbuzení. K dispozici je základní sada pěti předdefinovaných povzbuzení:

  • pokřik a potlesk
  • zvolání go, go, go
  • zvolání i like it
  • pokřik k vlně
  • a klakson (z fotbalu :))

a pro platící členy pět dalších, pravděpodobně včetně vlastního hlasu nebo mp3 (což jsem jako neplatící člen nezkoušel a vzhledem k místním FUPům přístupu na internet ani nechtěl zkoušet).
runtastic-controlpanel
Pokud kdokoliv (z Vašich přátel) tlačítko na motivačním panelu stiskne, ve sluchátkách uslyšíte příslušný motivační zvuk. Na mapě se pak zobrazí jako příslušná zelená bublinka. Včera jsem jich takto obdržel 12, čímž bych Vám všem chtěl poděkovat, protože díky tomu, jsem 11,47 km zaběhl v průměrném tempu 5:46. Tak ještě jednou díky všem.

Jak soutěžit s Runtasticem a Nike+ i bez Nike+

V květnu jsem začal jsem běhat. Nejdříve jen kvůli sobě (tj. kvůli mýmu velkýmu břichu). Hledal jsem nějaký sport levnější než dosud protěžované horské kolo. A běh mě docela bavil. A pak jsem se dočetl o xmanovi, který se nyni jmenuje rungo, a který se ve skutečnosti jmenuje Marek Odstrčilík, a jeho výzvě Předběhni (pod jedním z těch názvů). Do toho (tuším 180 km) jsem ještě nešel, ale už další měsíc byla výzva mírnější a nesmírně lákavá: Kdo za červenec naběhá více než 100 km, bude zařazen do slosování o běžecké boty Nike. A tak jsem začal běhat víc a o to víc potřeboval nové boty. A protože běhám s iPhone aplikací Runtastic, zatímco soutěž probíhá s aplikací Nike+, musel jsem (a nejen já) vyřešit synchronizaci běhů.

Runtastic

runtastic

První věc je dostat data z mobilu na web Runtasticu. To není nic těžkého, lze to udělat po každém aktivitě nebo se to udělá samo. Po přihlášení na web, pak u své aktivity v pravém horním rohu vidíte menu: [Vytvořit trasu] – [Upravit] – [v]. Po stisku poslední položky se rozbalí podmenu, kde vyberete [Stáhnout] a následně dostanete na výběr mezi třemi typy souboru: .gpx, .tcx a .kml. Pro náš případ je nejjednodušší cesta přes soubor .tcx. Takže teď máme svůj běh stažený a uložený na svém disku (soubor runtastic_20130904_1800_Běh.tcx je pravděpodobně v adresáři Stažené soubory).

Nike+ resp. Smithson

awsmitson

Druhá věc je dostat tato data na web Nike+. To rovněž není nic těžkého, především díky této webové aplikaci od Anguse Smithsona. Aplikace byla určena pro přenos dat z hodinek Garmin Forerunner, ale protože máme data ve správném formátu, můžeme tuto aplikaci použít také. Takže zaškrtneme Garmin TCX file a pomocí tlačítka [Browse] vybereme soubor, který jsme si stáhli v předchozím bodě. Vyplníme přihlašovací jméno a heslo do Nike+ a stiskneme tlačítko [Convert & Upload]. Pokud zaškrtneme rovněž [x] Remember settings, bude si aplikace pamatovat naše nastavení a příště nám stačí vyplnit už jen heslo. Po chvilce se objeví zpráva o úspěšném přenosu a to je vše. Doporučuji ještě smazat přenesený soubor, abychom se při dalším přenosu vyhnuli problémům.

Poměrně často se mi stává, že je webová aplikace Nike+ nedostupná a zobrazuje hlášení o prováděné údržbě (Maintenance). V takovém případě nefunguje ani tato aplikace, ale stačí to zkusit znovu za pár minut či hodin.

Teď už jen stačí se přihlásit do aplikace Nike+ a zkontrolovat, jestli nás někdo o nějaké kilometry neošidil :)

PS: Ač nejsem autor, vím, že vytvoření takové aplikace není zadarmo (=zabralo nějaký čas) a její provoz taky něco stojí (pár liber měsíčně). Takže pokud jste s aplikací spokojeni a používáte ji, je vhodné (ale nikoliv nutné) autora odměnit a poslat mu nějaký obnos a to pomocí záložky Donate a následné platby přes PayPal účet. Pokud se bojíte platby kartou, velice rád mu pomohu a platbu převodem zprostředuji.

Přesun aktivit z Nike+ do Runtasticu

Po dokončení testování běhacích aplikací Nike+ a Runtastic jsem chtěl dostat data z jednoho serveru na druhý, konkrétně z Nike+ do Runtasticu. Ač by se mohlo zdát, že přesun takových dat mezi různými poskytovateli služeb je v zájmu uživatelů, není to až tak jednoduchá záležitost. Částečně lze použít i na zálohování Vašich aktivit, protože poskytovatel služby zde nemusí být věčně, případně může změnit cenovou politiku a přesun jinam by pak byl snazší.

V tomto konkrétním případě je nejdříve potřeba získat data aktivit ze služby Nike+, protože samotná webová aplikace nic takového neumí. Až třetí na internetu nalezená aplikace dávala alespoň nějaké výsledky. Jedná se o doplněk do prohlížeče Chrome s příhodným názvem NikePlus Exporter 1.44. Po instalaci doplňku se standardně objeví v liště, a po vyplnění přihlašovacích údajů ke službě Nike+, zobrazí seznam Vašich aktivit s možností každé z nich ve formátu GPX nebo TCX. Asi u poloviny aktivit (všechny okolo 1 km) se mi export nepovedl, ale vzhledem k tomu, že se jednalo jen o velice krátké testovací běhy mi to nevadilo. Pak už jen stačí přihlásit se do Runtasticu a v menu Aktivity vybrat Import, vybrat GPX nebo TCX soubor (Runtastic umí importovat oba), chvilku počkat a případně upravit poznámku, pokud si ještě vzpomenete :)

Runtastic a Beurer PM200+

Před asi rokem jsem objevil aplikaci Pedometer od firmy Runtastic. Jedná se o jednoduchý krokoměr, fungující na základě informací z pohybového čidla uvnitř iPhonu, čili jediné, co je Vám aplikace schopna přesně zjistit je počet kroků za určitý čas. V nastavení se pak vypočte délka kroku z Vaší výšky a tak aplikace zjistí počet kilometrů. Velice brzy jsem zjistil, že je moje free verze omezena na tři relace a tak jsem se musel registrovat na jejich serveru runtastic.com a své „důležité“ relace tam nahrát.

A protože to fungovalo, podíval jsem se na další aplikace od této firmy a objevil Runtastic Mountain Bike, která ukládá GPS souřadnice, a z nich je aplikace schopna vypočítat vzdálenost, nadmořskou výšku a rychlost. Úplně stejně funguje i aplikace Runtastic, která je primárně určena pro běhání – ale myslím, že rozdíly mezi oběma aplikacemi jsou minimální. A když už jsem nedávno začal i běhat, chtěl jsem vědět, jak je na tom mé srdce a zda mi nehrozí infarkt :)

Originální příslušenství Runtastic se mi zdálo moc drahé (a i na eBay nebo Amazonu vychází dráže než u nás), tak jsem ještě přemýšlel o obyčejném sporttesteru v hodinkách, i když pohodlí a párování informací by pak muselo jít stranou. Při prohlížení sporttesterů jsem ale narazil na firmu Baurer a následně objevil sadu Baurer PM200+ určenou přímo pro Runtastic. V sadě je kromě samotného hrudního pásu, přijímače a kuponu na Pro verzi aplikace, navíc obal na na ruku, do kterého se schová mobil i s přijímačem.

beurer-pm-200_i5619
Jak to celé funguje? Nevím a moc podrobnosti jsem nikde nenašel. V každém případě signál (5,3 kHz) jde z hrudního pásu do přijímače, kde se přes sluchátkový (předpokládám spíše mikrofonový) konektor dostane do aplikace Runtastic. Zde už zbývá jen spárování s hrudním pásem – lze volit mezi nekódovaným a 16 kódovanými kanály.

Včera jsem to rozbalil a nainstaloval. Jediný problém nebo spíše záludnost spočívá v aktivaci Pro verze. Pravděpodobně z finančních důvodů se nestanete majitelem Pro verze, ale bude Vám odemčena Free verze. Podle návodu se aktivace provádí na stránce runtastic.com, ale funguje i zadání kódu ve Free aplikaci. Přesto se mi po aktivaci ještě objevila reklama. Pak už jsem vyběhl na zkušební asi 2 km dlouhou trasu a vše fungovalo zcela bez problémů (kódovaný kanál 8). Dnes ráno jsem chtěl ještě trochu zkoušet, ale při klidovém tepu 65 to moc nefunguje – chce to navlhčit nebo vzít gelem. Takže jednoznačně doporučuji, i když nemám s čím porovnávat.

Bluetooth = Beurer PM250
Dnes při hledání českého návodu jsem zjistil, že firma Beurer prodává i verzi bez přijímače, komunikující pomocí Bluetooth. Ale to už je teď jedno. Navíc cenový rozdíl oproti Bluetooth originálu Runtastic už je minimální (Beurer €75 oproti Runtastic €80), který je navíc více než kompenzován tím, že poštovné má Runtastic oproti Amazonu poloviční (Runtastic €15, Amazon €30). Bluetooth verze je navíc znatelně dražší, přestože neobsahuje pouzdro na ruku (v ceně €20). V české republice tato verze zatím vůbec není k dispozici.

Výhody a nevýhody
Mezi výhody patří to, že to celé funguje. Přístroj a aplikace má ale i své nevýhody (používána aplikace pro iPhone, na ostatních platformách může být situace jiná):

  • nedostanete Pro verzi aplikace, ale jen odemčené funkce Free verze, takže se Vám bude stále zobrazovat reklama nabádající ke koupi Pro verze, ač už se liší právě jen těmi reklamami
  • nelze přijmout hovor – přijímač přepne telefon na sluchátka, ale ani po přijetí hovoru nic neslyšíte, protistrana slyší Váš tep
  • pokud během nahrávání přijímač vyndáte, o všechny data přijdete, takže ani tímto způsobem nelze hovor přijmout

Odkazy:

eKnihy a jejich ceny

Ceny eKnih, stejně jako jiných komodit, se v ideálním světě samozřejmě řídí nabídkou a poptávkou. Díky zaspání českých distributorů ale nejsme v ideálním světě a proto již lze stáhnout několik set, možná několik tisíc knih z různých *megaupload* serverů. Cena eKnih se nakonec ustálila na přibližně 2/3 cen knih papírových, především s odvoláním na náklady samotného tisku.

Vzhledem k rozdílu mezi eKnihou a knihou papírovou si však myslím, že by cena měla být ještě mnohem nižší. A to z důvodů, že jsou „práva“ čtenáře výrazně krácena, speciálně u digitálně chráněných formátů.

  1. eKnihu nelze prodat. Pokud si koupím papírovou knihu, mohu ji po přečtení zase prodat. Cena se samozřejmě odvíjí od původní ceny a atraktivnosti titulu a kupodivu může dokonce překročit i původní cenu. Překročení původní ceny již u digitálních titulů nehrozí, protože náklad je vlastně nekonečný a nelze tak způsobit nedostatek.
  2. eKnihu nelze darovat. eKnihu lze darovat pokud se jedná o nepodepsaný obsah a i u sociálních DRM to moc nejde. Drobnou nevýhodou je nevzhledná distribuce digitálního obsahu. Některé eshopy nabízejí možnost nakoupit kredit u daného prodejce a ten darovat.
  3. eKnihu nelze zdědit. Ačkoliv se jedná o aplikaci amerického práva, jsem zvědav, jak dopadne spor Bruce Willise s firmou Apple o jeho sbírku mp3, kterou chce odkázat svým dětem.
  4. Knihu nelze půjčovat. Jsme vcelku čtenářská rodina, čtu já, mé děti, mí rodiče, má manželka a její sestra a rodiče a pokud se jedná o knihu, o kterou máme zájem všichni, pak se postupně vystřídáme. Knihu tedy průměrně přečtou tři lidé. Částečně to lze obejít zapůjčením čtečky jako takové, jenže po celou tu dobu nemůžete číst nic a navíc čtečka není určená ke sdílení – pokud někomu půjčím rozečtenou knihu, o svou záložku přijdu.

Samsung Omnia W nebo Wonder

Tak jsem se po neúspěšném testu Androidu rozhodl vyzkoušet Windows Phone. Mnoho telefonů s novou verzí Windows Phone 7.5 však na našem trhu není. Několik dní dostupný HTC Radar (a zbytečně velký HTC Titan) a v blízké době dostupný Acer Allegro a Samsung Omnia W a příští rok dostupné Nokie Lumia 710 a 800. Tak jsem si před-objednal ten Samsung a pak se zase ozvu. Tak jsem zvědav, jestli se vrátím k iPhonu a potvrdím tvrzení Dr. Vlacha „že člověk musí vyzkoušet všechny možnosti, aby se nakonec vrátil k té první“ a nebo vyhraje „nenáviděný :)“ Microsoft.

Samsung Galaxy S II

aneb jak jsem ho v červenci koupil a pak v září zase prodal :) I když poněkud později, chtěl bych se podělit o své zkušenosti s tímto telefonem.

Tak jsem neodolal a po dosluhujícím Apple iPhone 3G zakoupil „nejlépe vybavený telefon na trhu“ Samsung Galaxy S II. První nadšení mne však velice rychle opustilo a nakonec jsem se po dvou měsících vrátil ke svému iPhonu. Ale popořádku. Prvním velkým zklamáním byl samotný Android – předinstalovaná verze 2.3.4. Ovládání mi prostě nepřirostlo k srdci. Navíc Android jediný neumí nastavit správně proxy – nastavení proxy je totiž globální, nikoliv pro každou (hlavně firemní) wifi zvlášť. Dalším zklamáním byl hardware. Telefon byl celkem často velice horký v horní třetině a to i v případech, kdy jsem na něm vlastně nic nedělal. Navíc je telefon/displej skutečně velký a ovládání jen jednou rukou je na hranici možností. Kvůli své velikosti není vhodný do každé kapsy. A posledním zklamáním byly služby Googlu – což není výtka proti tomuto telefonu. Protože používám Google Apps, byl jsem velice zklamán nemožností spustit některé služby. Nyní (listopad) mohu prohlásit, že se situace zlepšila, ale původní rozčarování nad Androidem mi zůstalo.