Dosud jsem netušil, že se díky nesmyslným zákonům a nařízením našich státních a městských úředníků dostanu do tak zajímavých právních úvah. Občas lituji, že nejsem právník :-) Takže Praha 7, pravděpodobně stejně jako ostatní městské části, zavádějí zóny placeného stání, kde je stání povoleno jen těm občanům, kteří mají trvalý pobyt v dané městské části a zároveň jsou vlastníky vozidla.
Jenže přestože jsme jako manželé společnými vlastníky motorového vozidla (společné jmění manželů), nelze tuto skutečnost žádným způsobem zapsat do registru vozidel. Podle magistrátu hlavního města Prahy, se kterým jsem komunikoval, se registr vozidel řídí platným zákonem (č. 56/2001 Sb.), který jasně hovoří o vlastníkovi v jednotném čísle (vlastník – jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého nebo povoleného pobytu, jde-li o fyzickou osobu). Z mého pohledu tedy registr vozidel odmítá respektovat realitu tj. skutečné vlastníky motorového vozidla. Přitom v případě nemovitostí tato (i daleko složitější vztahy) skutečnost nečiní katastrálním úřadům žádné problémy.
Jediným (dočasným) řešením je tak zapsat do registru vozidel manželku, která má trvalé bydliště na Praze 7. Další (teoretickou) možností je změna trvalého bydliště – pokud se dostatečný počet takto postižených obyvatel – poskytovat trvalé bydliště formou služby – stačí zakoupit garsoniéru na Praze 7 a přihlásit do ní všechny zájemce – teoreticky jich může být i několik tisíc. Problémem ale je, že pro většinu obyvatel pracujících v Praze a bydlících jen v nájmu, je to jen dočasné řešení a těžko se budou trvalého pobytu vzdávat.